Talent má od pánaboha. Jinak by v osmnácti letech těžko létal v dálkařském sektoru za osm metrů. Držitel juniorského národního rekordu (8,03 m) Petr Meindlschmid letos zažil průlomovou sezonu i mezi dospělými. A své hranice touží posouvat dál. I díky armádnímu klubu Dukla, do něhož nedávno přestoupil.

,,Na Julisce je skvělé zázemí. Budu mít mnohem kvalitnější podmínky k přípravě. Od tréninku až po regeneraci. Vzhledem k mé atletické budoucnosti se jedná o obrovský krok dopředu. Mělo by se to projevit. Věřím, že budu ještě lepší, rád bych posunul svá halová i venkovní maxima,“ předeslal rodák z Uherského Hradiště.

Na červnovém mistrovství Evropy v Římě jste poprvé v kariéře překonal osmimetrovou hranici, ve finále jste pak obsadil skvělé 7. místo. Jak se vzpomíná na takhle povedenou premiéru na vrcholné mezinárodní akci?

Šlo vskutku o průlom. Formu jsem cítil už krátce před tím na Memoriálu Josefa Odložila. Tam mi k osmi metrům scházelo osm centimetrů. Škoda, že po Evropě přišel útlum. Olympiáda ani juniorské mistrovství světa mi nevyšly. Z toho jsem byl smutný. Vím, že i to špatné ale ke sportu patří.

Nehrála roli třeba i únava?

Je to možné. Závodů bylo hodně, na což jsem nebyl tolik zvyklý. Když jsem ještě hrával fotbal, skákal jsem tak jednou dvakrát do měsíce. Teď šel jeden závod za druhým. Také jsem asi zbytečně vyvíjel tlak sám na sebe. Psychicky jsem to pak úplně nezvládal.

Schází vám někdy fotbal, jemuž jste se dlouho věnoval a patřil k velkým talentům?

Ani ne. Rozhodl jsem se pro atletiku a ničeho nelituji. Užívám si každý trénink, každé závody. Baví mě mnohonásobně víc.

Dokázal jste se kvalifikovat na olympijské hry, což není vůbec snadné. Tahle zkušenost se jistě do budoucna bude hodit, nemyslíte?

Atmosféra na Stade de France byla neskutečná. Něco takového jsem po zkušenostech z jiných kvalifikací vůbec nečekal. Když jsem šel k sektoru, spadla mi pusa. Dívalo se na mě hrozně moc lidí. Dokázal jsem si je i roztleskat, což bylo úžasné. Po Evropě jsem rovněž myslel na nějaký hezký výkon, jenže jsem si to v hlavě špatně nastavil.

Sezonu jste ukončil teprve nedávno na MČR družstev juniorů. Jak dlouhý si dopřejete odpočinek?

Chvilku relaxovat musím. Budu koukat na filmy, zajdu do bazénu, do sauny i na masáže. Za pár dní ale pozvolna začneme s přípravou na halovou sezonu.

Příští rok budete v Uherském Hradišti maturovat. Jste pilný student?

Snažím se sport a učení skloubit, jak to jde. Samostudium mi velký problém nedělá. Na Julisce budu přes zimu trávit hodně času. I tak věřím, že to zvládnu.

Co spolužáci, obdivují vás?

Přes individuální plán se do školy snažím chodit co nejčastěji. Máme ve třídě skvělou partu lidí. Moc si rozumíme. Když jsem na nějakém větším závodě, tak se sejdou, společně se dívají, fandí mi a podporují. Moc si toho vážím. Mám štěstí, že jsou takoví, jací jsou.

Z jakých předmětů budete maturovat?

Čeština, angličtina, matematika a deskriptivní geometrie.

Počty tedy máte viditelně v oblibě…

Matematika a geometrie mi jdou tak nějak přirozeně. Nemusím je vyloženě biflovat.

Zpět k atletice. Do Armádního centra Dukla přestoupil i český dálkařský rekordman Radek Juška. Jak spolu vycházíte?

Máme velmi kamarádský vztah. Vždycky mi se vším rád pomůže. Díky jeho radám je můj vstup do dospělé kategorie snadnější.

Na co se s trenérem Jiřím Brázdilem v zimě nejvíce zaměříte?

Asi na všechno. (směje se) Nečeká nás jednoduchá práce. Trenér říkal, že tím, jak jsem hodně mladý, se budu ještě zrychlovat. Mohou tím nastat komplikace s rozběhem, pokazí se technika. S tím budeme bojovat asi nejvíce. Musí se to vyladit, aby mi to šlapalo hlavně ve venkovní sezoně.

TEXT: Pavel Král

FOTO: olympijskytym.cz

Ač ji sužovaly drobné zdravotní problémy, dokázala si Nikoleta Jíchová plnit svá atletická předsevzetí. Na červnovém mistrovství Evropy v Římě skončila na čtyřstovce překážek čtvrtá, už v semifinále navíc pokořila ostrý limit pro start na olympijských hrách v Paříži. ,,Šlo o nejhezčí zážitek, jaký jsem dosud na dráze prožila. Navíc byl umocněn i krásným výsledkem,“ poznamenala souhlasně při hodnocení sezony plné slastí i strastí čtyřiadvacetiletá závodnice armádního centra Dukla.

Osobní rekord stlačila na hodnotu 54,59, což jí dávalo slušné naděje i pro vystoupení pod pěti kruhy. ,,Měla jsem tehdy ohromnou radost. Nemusela jsem čekat na uzávěrku světového žebříčku a mohla se v klidu připravovat. Do Paříže jsem se těšila jako malá holka,“ netajila nadšení.

Premiérovou účast na olympiádě jí bohužel pokazilo zranění. Kvůli pichlavé bolesti musela rozběh i opravu absolvovat s tejpem na levém koleně. ,,Nejsem typ sportovce výletníka. Když někam jedu, chci podat co nejlepší výkon. Jsem v tomhle na sebe docela přísná. Proto jsem byla velmi smutná, když se tohle krátce před odjezdem do Paříže přihodilo. Nevěděla jsem, jestli tu čtvrtku vůbec dám. Ale alespoň jsem se naučila běhat pod tlakem, na který jsem nebyla zvyklá,“ hledala částečná pozitiva.

Vyšetření prokázalo otok na chrupavce. Lékaři doporučili klidový režim, přesto se Jíchová na dráze ještě objevila. Po třech týdnech premiérově zaklekla do bloků na Diamantové lize. V Chorzówě doběhla sedmá v kvalitním čase 54,92. ,,Koleno mě už tolik nebolelo, chtělo se mi strašně závodit. Navíc, když přišla taková příležitost. Dostala jsem se tam na poslední chvíli. Běžela jsem z euforie, celé to bylo magické. Diamantovka má obrovskou prestiž. Je to další splněný sen.“

Po návratu se bolesti při tréninku vrátily. Sezonu proto ukončila, přestože plánovala ještě start na extralize družstev. ,,Mrzelo mě, že jsem Dukle nemohla pomoci, už to ale nemělo cenu pokoušet. Odletěla jsem na dovolenou. Teď se cítím dobře, byl to správný krok,“ je přesvědčena.

Před pár dny začala s lehčí přípravou. ,,Není kam spěchat. Mistrovství světa v Tokiu je až v září. S trenérem máme čas vše důkladně promyslet. Rovněž se rozhodneme, zda halovou sezonu pojmout tréninkově nebo se víc zaměřit na mistrovství Evropy, kde bych mohla být na hladké čtyřstovce konkurenceschopná.“

Stejně jako letos bude muset i příští rok usilovat o splnění ostrého limitu pro světový šampionát (54,65). ,,Už jsem ho zaběhla. Jenže ne ve správném období. Počítají se časy od 1. srpna. Ale věřím, že to dám,“ říká sebevědomě. ,,Nestresuju se z toho. Kromě kolena jsem letos v květnu laborovala i se svalem. Rozjezd byl zákonitě pomalejší, přišel tréninkový výpadek. I proto věřím, že mohu být mnohem rychlejší. Potřebuji však zůstat zdravá. Bude řada příležitostí. Jak na mezinárodních mítincích, tak třeba na mistrovství Evropy družstev, na které se moc těším,“ doplnila ke svým plánům.

TEXT: Pavel Král

FOTO: CPA

Puškařky a pistolářky Dukly Plzeň zářily na juniorském mistrovství světa. Z peruánské Limy vezou čtyři medaile, jednu individuální a tři týmové!

V třípolohové střelbě z malorážky se o zlatý úspěch postaralo trio Veronika Blažíčková, Barbora Dubská a Kateřina Mikulčíková (na titulním snímku). Navíc v této populární disciplíně vytvořili nový juniorský světový rekord!

V malorážce vleže vybojovala Blažíčková bronz, stejný kov pak brala společně s Mikulčíkovou a Adélou Zrůstovou v týmech.

Ve sportovní pistoli přispěly ke stříbrnému stupínku v soutěži družstev Klára Ticháčková a Viktorie Šindlerová.

TEXT: ASC Dukla/pk

FOTO: Český střelecký svaz

Konstantně stabilní výkony vynesly vodní slalomářce Martině Satkové skvělé druhé místo v celkovém hodnocení Světového poháru mezi kanoistkami. Z pěti podniků se jí povedlo čtyřikrát postoupit do finále. Lepší než ona byla pouze olympijská vítězka Jessica Foxová z Austrálie.

,,Do sezony jsem vstupovala po zranění. Měla jsem nalomený obratel. Vůbec jsem netušila, co od sebe očekávat. Dopadlo to úžasně,“ poznamenala šestadvacetiletá členka Dukly Brandýs nad Labem.

Který závod byl pro vás nejtěžší?

Psychicky nejtěžší je se vždy dostat do finále. Třeba při Světovém poháru v Praze se zrušila celá kvalifikace, byla jen jedna šance na postup. Člověk s tím musel v hlavě pracovat. Ale každé finále mělo něco do sebe. Žádná pohodička, byly to náročné jízdy.

Od příští sezony odpadnou právě kvalifikace. Vítáte změnu formátu?

Jsem přizpůsobivá. Nic jiného vlastně ani nezbývá. Je to cesta, jak se posunout dál a udělat náš sport atraktivnější. Přibude krátký slalom, bude možnost přivézt víc medailí.

Byl bronz při SP v Krakově nejsladší odměnou v sezoně?

Nejsladší je pro mě celkové pořadí. Umístění z Krakova si samozřejmě velmi cením, ale stupně za celkové hodnocení jsou víc.

Navíc jste na nich stála s Jessicou Foxovou a se sestrou Gabrielou…

Krása. Jessica je v našem sportu jedinečnou osobností. Vzor, jak by to mělo na vodě vypadat. Líbí se mi její pojetí jízdy, báječně umí pracovat i s hlavou. Věří si, umí si jet pro vítězství. Její výkony jsou s trochou nadsázky srovnatelné s těmi mužskými. Někdy ji porazit, to je pro mě vskutku výzva.

Užily jste si se sestrou oslavy?

Zatím nebyl moc čas. Jen ten večer jsme zašly na pivo.

Byla jste ji v létě povzbudit i na olympijských hrách v Paříži. Jak se na břehu prožívá jízda, v níž jde o nejcennější medaile?

Škoda toho finále. To jí bohužel nevyšlo. Vidět Gabču kdykoliv smutnou, je pro mě asi to nejhorší. Vím, kolik dala do přípravy energie, jak moc toužila po pódiu. Přesto za mě není na první olympijský start sedmé místo vůbec špatné, i když její očekávání byla vyšší. Přesto jsem cítila, jak ji to bolí. Když brečela, bylo to pro mě těžké. Ale proto jsem tam byla, abych ji byla nablízku a mohla ji třeba i utěšit.

Vy asi rovněž sníte o startu pod pěti kruhy?

Proto ten sport děláte. U nás jsou ale kritéria velmi přísná. Není jednoduché se tam probojovat. Neupínám se na to. Jsou to další čtyři roky. Dávám si postupné cíle, pak se uvidí.

V červnu jste ukončila magisterské studium. Jak těžké je skloubit vysokou školu a vrcholový sport?

Zvykla jsem si nemít jen vodní slalom. Mám v plánu se ještě dovzdělávat. Občas vypnout se během závodů ale může hodit. Nebudu muset řešit diplomovou práci ani se učit na státnice. Na tohle volno se těším.

TEXT: ASC Dukla/Pavel Král

FOTO: Kanoe.cz

Hned dva brokaři armádního klubu Dukla si v disciplíně trap vybojovali účast ve finále Světového poháru! David Kostelecký a Pavel Vaněk se na jeden z vrcholů sezony kvalifikovali na základě umístění ve světovém rankingu. V Novém Dillí, hlavním městě Indie, se elitní výběr sejde 13. října.

,,Je to svým způsobem rarita, dva střelce z jednoho klubu jsme ve finále svěťáku nikdy neměli,“ říká Kamil Ploc, oddílový trenér z Dukly Hradec Králové. ,,Pro kluky se zároveň jedná o částečnou náplast za olympiádu, kde jim účast utekla. Připravovali se svědomitě, naposledy na soustředěních v Itálii a na Slovensku. Formu by měli mít velmi dobrou. Tenhle závod bude vysoce hodnocený,“ doplnil.

Rozhodně půjde o prestiž. Ve dvanáctičlenné startovní listině neschází například medailisté z OH v Paříži. Kostelecký, olympijský šampion z Pekingu 2008 a stříbrný z Tokia 2020, už ví, jak takové vítězství chutná. Na stejném podniku triumfoval před třemi lety v Larnace. Kromě soutěže jednotlivců tehdy opanoval i mix s Američankou Madelynn Bernauovou. ,,Vzpomíná se na to hezky. Vždy to beru jako závod za odměnu. Ale když jedete do Indie, tak nevím, jestli to tak opravdu je. V té zemi je s nadsázkou řečeno možné všechno,“ usmívá se devětačtyřicetiletý matador.

S parťákem Vaňkem mají za sebou vskutku dlouhou sezonu. V kuse střílí už deset měsíců. I tak jim chuť neschází. Vaněk navíc před dvěma měsíci vyměnil flintu, od Beretty přešel k Perazzi, s níž kosí asfaltové terče i Kostelecký. ,,Tu zbraň znám dokonale. I fabriku, kde se vyrábí. Snažil jsem se mu v přechodu pomoci, jak to šlo. Udělaly se změny na pažbě, které by mu mohly sedět,“ je přesvědčen.

Třicetiletý Vaněk jen souhlasí. ,,Je to pro mě nový náboj. David mi všechno odservisoval. První dojmy jsou super. V Českých Budějovicích jsem trefil 120 terčů ze 125, což je na novou flintu výborný výsledek,“ pochvaloval si.

Co ukáže ostrý test v Indii? Nechme se překvapit.

TEXT: Pavel Král

FOTO: ASC Dukla